Jak z nápadu inspirovaného krásnou skleněnou vázou vytvořit jednu z nejikoničtějších londýnských developerských novostaveb?
Tuto otázku si oceňovaní architekti SimpsonHaugh a developeři ze St George při navrhování One Blackfriars položili mnohokrát – a položili ji i společnosti Guardian Glass.
Tvar 170 metrů vysoké věže v srdci developerského projektu South Bank vychází z vázy Lansetti II z 50. let 20. století, jejímž autorem je známý sklářský umělec a designér Timo Sarpeneva. Tento design je obdivován zejména pro jeho dynamickou formu, která se mění v závislosti na světle.
Byl to nádherný nekonvenční sošný tvar, který mohl jen podtrhnout ikonické panorama Londýna. Skutečnou výzvou pak bylo zůstat věrný této myšlence a zároveň do 50patrové hlavní věže umístit 274 bytů a do dolní části pak butikový hotel a také nákupní prostory a prostory pro volnočasové aktivity.
Architekti proto nejprve vytvořili „věž ve věži“ složenou ze dvou samostatných, na sobě nezávislých fasád. Vnitřní fasádu neboli „plášť“ měl tvořit luxusní rezidenční blok splňující všechny požadavky z hlediska estetičnosti a užitných vlastností. Krásně zakřivený a zaoblený vnější plášť tvořený více než 5 000 skleněnými tabulemi Guardian Glass měl určovat celkový tvar budovy a jeho elegantní kuželové linie pak měly připomínat původní design vázy.
Christian Male, partner ve společnosti SimpsonHaugh, k tomu dodává: „Naším cílem od prvopočátku bylo dosáhnout velmi čistého a co nejbělejšího vzhledu, proto byl důležitý nízký obsah železa. Chtěli jsme také dvojí vzhled; někdy průhledný, aby odhalil skleněné panely vnitřního pláště z probarveného skla a jednotlivé byty, a jindy zase viditelný, aby vynikly elegantní tvary.“
Pro exteriér hotelu, který se musel vzhledově co nejvíce přiblížit vzhledu věže, bylo použito vysoce účinné pokovené sklo s protisluneční ochranou, a to jak pro ploché, tak pro zakřivené panely z pokoveného skla. Společnost SimpsonHaugh také použila fritové vzory a izolované zastiňovací panely, aby navodila pocit hloubky a napodobila opláštění věže.
Společnost Guardian Glass při řešení tohoto problému ve fázi návrhu a plánování úzce spolupracovala se společností SimpsonHaugh i se zpracovateli skla, přičemž zkoumala více než 30 různých typů skla, aby našla ideální kombinaci.
„Vytvoření vnějšího pláště bylo náročné,“ říká Richard Mayall, oblastní obchodní manažer společnosti Guardian Glass. „Třetina všech vnějších skleněných tabulí musela být zakřivena a některé z nich musely být zakřiveny dvakrát. Zakřivení muselo splňovat velmi přesné rozměry a sklo muselo mít také čistou barvu, minimální odrazivost a vysokou průhlednost.“
Christian Male dodává: „Kombinace skla s nízkým obsahem železa a povlaku vytváří velmi čistý vzhled, který je místy vysoce reflexní. Vizuálně je toto provedení velmi bohaté, zejména pak v kombinaci s panely z probarveného skla v pozadí.“
Řešení na míru si vyžádaly také velké exponované prosklené plochy výloh v dolní části a ve vstupní hale věže. Byla požadována solární ochrana a tepelná izolace, ale také propustnost světla a průhlednost, a to i přes dvojsklo o tloušťce 5 cm. To bylo řešeno kombinací pokoveného skla s protisluneční ochranou a vysoce průhledného neutrálního skla s nízkým obsahem železa.