Při návrhu dvojité fasády je důležité zvolit správnou kombinaci skel, která optimalizuje přínosy z hlediska energetické náročnosti, dynamické volby vlastností, tepelné izolace a komfortu a zároveň předchází možným problémům, jako je kondenzace, říká Ralf Greiner, manažer aplikace výrobků společnosti Guardian Glass pro Evropu.
Dvojitá fasáda je klasická fasáda, jen s druhou vnější vrstvou, obvykle vyrobenou ze skla. Oba pláště fasády odděluje prázdný prostor (vzduchová mezera), jehož šířka se může pohybovat od dvou centimetrů do několika metrů. Pokud se do vzduchové mezery nainstalují mechanické systémy stínění, vnější plášť je zároveň chrání před větrem a nečistotami.
Dvojitá fasáda může být odvětrávaná buď mechanicky, nebo přirozeně, v závislosti na druhu systému ventilace vzduchové mezery. Podle toho se dvojité fasády dělí na fasády s aktivním a pasivním (interaktivním) větráním.
Systémy s aktivním větráním mají vzduchotěsný vnější plášť z izolačního skla předsazený před odvětrávaným vnitřním meziprostorem. Výměna vzduchu probíhá uměle a dochází k ní uvnitř budovy za použití výměníků tepla. V zimě má tento přístup tu výhodu, že lze rekuperací tepla šetřit energii potřebnou k vytápění. U systémů s aktivním větráním se na vnější izolační skleněný plášť obvykle používají klasické typy skel.
Fasády s pasivním větráním jsou nejběžnějším typem dvojitých fasád v Evropě, zejména u komerčních budov. Probíhá u nich výměna vzduchu mezi vnitřním meziprostorem a okolním prostředím. Speciální otvory, které se obvykle nacházejí nad vnějším sklem a pod ním, umožňují přirozenou konvekci. Možné jsou také skleněné pláště zavěšené před konvenční konstrukcí, přerušované fasády a také vysunutá okna nebo okna s příčkami.
Vzhledem ke stále vyšším nárokům na ochranu proti teplu, a tedy na nízkou propustnost slunečního záření, si získávají stále větší oblibu dvojité fasády kombinující energeticky účinné zasklení s mechanickými stínicími zařízeními. Přestože se dvojité fasády budov instalují již přes 20 let, technologie skel se za tuto dobu značně vyvinuly, což přispělo k hojnějšímu využívání tohoto přístupu. Dnes jsou pro dvojité fasády k dispozici inovativní skleněné výrobky a povlaky, které nabízejí řadu výhod – ovšem pouze tehdy, když se pro vnější a vnitřní plášť zvolí správná kombinace skel.
Na trhu dnes najdeme bezpočet skel a jejich kombinací. Architekti si tak mohou vybírat z pestré palety výkonových a estetických možností skel a rozhodnout se pro nejvhodnější druh zasklení z hlediska výkonu skla, jeho tloušťky, rozměrů, tepelného a mechanického odporu (odolnosti), ochrany proti slunečním paprskům, barvy atd.
Správně zvolené sklo může přinést výhody v podobě lepšího nakládání s energií, zvukové a tepelné izolace a může také umožnit přísun čerstvého vzduchu z meziprostoru přes otevřená skla, a dopřát tak lidem uvnitř budovy větší komfort. Navíc lze mezi vnější a vnitřní zasklení umístit doplňkový systém stínění, které nabídne možnost dynamické volby (zajištění rovnováhy mezi maximálním přísunem denního světla a maximální ochranou proti slunci).
Povlaky odrážející sluneční záření na vnějším plášti mohou i při plně roztažených žaluziích významně snížit přenos energie oproti běžnému řešení bez povlaku. Uživatelé mohou využívat chytřejší ovládání mechanického stínění (otevřená nebo částečně zavřená poloha) a déle se kochat ničím nerušeným výhledem bez obav z přehřátí interiéru. Hlavní je najít pro budovu tu správnou rovnováhu – a právě s tím vám mohou různá řešení zasklení pomoci.
Například vyspělé sklo s povlakem omezujícím průnik slunečních paprsků může aktivně optimalizovat jak koeficient denního osvětlení, tak i tepelnou regulaci budovy. Sklo může zlepšit energetickou náročnost budovy a snížit potřebu klimatizace, vytápění a umělého osvětlení. To vše přispívá k většímu komfortu v pracovním prostředí nebo domácnosti. Tato řešení zasklení proto mohou hrát důležitou roli ve snaze o získání ekologických certifikací, například LEED, BREEAM, HQE, DGNB atd.
U fasád s pasivním větráním je obvykle patrná snaha, aby část krátkovlnného slunečního záření odrážel již vnější skleněný plášť. Tím se omezí hromadění tepla v meziprostoru, a tedy i tepelná zátěž. Účinek povlaků na skle lze výrazně posílit jejich kombinací s další ochranou proti slunečnímu záření a odleskům v meziprostoru. Vynikajících hodnot g lze dosáhnout i tehdy, když jsou žaluzie zcela nebo částečně roztažené. Díky tomu je možné zajistit možnost dynamické volby, což činí systém s větráním obzvláště lákavou volbou.
Další výhoda povlaků na vnějším zasklení spočívá v možnosti pohrát si s různými stupni odrazu světla. Architekt tak může navrhnout vysoce průhlednou a na pohled „lehkou“ konstrukci, nebo naopak prostřednictvím vyšší míry odrazu vytvořit jednolitý vzhled a skrýt mozaiku individuálně seřízených stínicích zařízení.
Zatímco na vnitřní zasklení se v systému s pasivním větráním používá běžné izolační dvojsklo nebo trojsklo, jednoduchý vnější plášť obvykle tvoří laminované bezpečnostní sklo (často tepelně tvrzené sklo). Jeho zbytková únosnost zajišťuje v případě rozbití maximální bezpečnost. Problém při použití vysoce výkonného skla s povlakem spočívá v tom, že povlak musí být dostatečně odolný a vhodný k jednolitému nanášení nebo laminaci na mezivrstvu. Většina povlaků na trhu je velmi citlivá na vlhkost a vnější povětrnostní vlivy, takže často vyžadují hermetické utěsnění, což samozřejmě snižuje flexibilitu jejich využití.
Lepší energetické účinnosti lze dosáhnout kombinací vysoce odolných povlaků omezujících průnik slunečních paprsků, které odrážejí část slunečního záření, se speciálními mezivrstvami z PVB, které záření absorbují. Zejména je tak možné výrazně zvýšit spektrální selektivitu (poměr denního světla a solární energie).
I když jsou architekti dobře obeznámeni s výhodami dvojitých fasád, nesmíme zapomínat ani na jejich nevýhody. I zde platí, že je důležité zvolit správnou kombinaci skel, která omezí možné problémy na minimum a nabídne maximum výhod.
Dvojitá fasáda s nevhodnou kombinací skel může snižovat množství přirozeného světla v budově, přispívat k nárůstu teplot ve vzduchové mezeře (což může vést ke zkrácení životnosti elektrických motorů, systémů výměníků tepla atd.) a způsobovat kondenzaci vlhkosti na vnějším plášti.
U fasád s pasivním větráním (v závislosti na poloze budovy a klimatických podmínkách) může na vnitřní straně vnějšího skleněného pláště kondenzovat vlhkost. Nejproblematičtější bývají ranní hodiny na jaře a na podzim, kdy může zkondenzovaná voda významně bránit výhledu z budovy. Těmto stavům lze ovšem předejít, dnes jsou totiž k dispozici řešení skel, která výskytu tohoto přirozeného jevu brání.
Existují speciální, mimořádně odolné povlaky na sklo proti zamlžování, které se nanášejí na vnější sklo a výrazně snižují pravděpodobnost kondenzace. Testy v reálných podmínkách budov prokázaly, že řešení s povlaky proti zamlžování mají oproti vnějším povrchům bez povlaku mírně vyšší povrchovou teplotu. Tento teplotní rozdíl významně omezuje viditelnou kondenzaci. Zatímco sklo bez povlaku vykazuje ve srovnávacích testech po mnoha hodinách použití stopy kondenzace, sklo s povrchem zůstává za stejných podmínek průzračné a neobsahuje žádné kapičky vody. Ale pozor – použití skla s povlakem proti zamlžování je třeba zvážit již ve fázi plánování projektu, po instalaci již totiž není možné povlak nanést.
Mezi další možné nevýhody dvojitých fasád patří vyšší investiční a provozní náklady. Druhý plášť budovy klade zvýšené nároky (zatížení/hmotnost) na povrch terénu. To je třeba při plánování projektu zohlednit. Při otevřených oknech také může docházet k výraznějšímu přenosu zvuků mezi sousedními místnostmi.
Máme k dispozici tým odborníků, kteří vám s výběrem správné kombinace skel pro dvojitou fasádu rádi pomohou. Řada skel Guardian SunGuard® s povlakem omezujícím průnik slunečních paprsků obsahuje množství výrobků s atraktivním vzhledem a technickými vlastnostmi, které přispívají k optimalizaci výkonu dvojitých fasád a omezují jejich potenciální nevýhody na minimum.
Po absolvování německé technické univerzity TU Bergakademie Freiberg v oboru fyzika materiálů – sklo a keramika v roce 1993 nastoupil Ralf Greiner v roce 1996 do společnosti Guardian Glass. Prošel zde několika pozicemi v odděleních technického poradenství a marketingu. Rozsáhlé zkušenosti, které během těchto let nasbíral, jej dovedly až na pozici manažera aplikace výrobků společnosti Guardian Glass v Evropě.